Rekonstrukce krovu a střechy
Po opravě roubení se přikročilo k opravě střechy. Krov byl v době koupě pozoruhodně zachovalý kromě několika trámů zasažených zatékáním vody ze střechy. V místech působení vlhkosti byly části některých trámů shnilé a ztrouchnivělé. Střecha byla původně šindelová a od jejího zhotovení byly na původní šindele postupně přibity další 2 vrstvy šindelů. Poškozené šindely se v minulosti neodstraňovaly, jednoduše se na poškozenou střechu natloukly šindele nové a vlastně se udělala nová střešní krytina na celé střeše. Životnost šindelové střechy nebyla moc dlouhá, bez účinné ochrany vydržely šindele zhruba 10 let, zejména nad chlévy s ustájeným dobytkem. V meziválečném období se stala moderní eternitová krytina a tento nový trend ve stavebnictví se uplatnil i na roubence. Někdy ve 20. letech byly na všechny 3 vrstvy šindelů připevněny eternitové tašky. Stejné eternitové tašky zakrývaly i nově postavenou stodolu, která však obsahovala jen jednu vrstvu šindelů. I to ukazuje na to, že byla stodola přistavěná až po dokončení přestavby roubenky.
Pracovníky památkové péče bylo doporučeno odstranit původní eternitové tašky, rozebrat šindelovou střechu a vyměnit poškozené střešní latě případně krokve zasažené dřevokaznými houbami. Současně bylo doporučeno zachovat zbytky polovalbového krovu nad chlévem naznačujícího určitou vývojovou fázi během minulých stavebních úprav usedlosti. Požadavkem bylo zachovat i původní konstrukci krytiny - tzn. zachovat jak šindelovou vrstvu, tak její překrytí eternitovými taškami.
Krov nad chlévem byl tedy upravený tak, aby zůstala zachovalá historická konstrukce polovalby. Protože je vrchol hřebene střechy stodoly cca o 60 cm výše než je vrchol hřebene střechy roubenky, byla do krovu roubenky začleněna přídatná konstrukce umožňující napojení na stěnu stodoly. Tato část nově vytvořeného krovu byla zhotovena z původních trámů získaných po rozebrání stodoly. Převyšující štít stodoly byl později zhotoven ze svislých desek a celý pokrytý měděným plechem.
Jednotlivé šindele byly postupně snímány ze střechy, poškozené byly vyřazovány a určeny ke spálení. Zdravé a nepoškozené šindele byly očistěny a uskladněny k následnému použití.
Po odstranění krycí desky ukončující střechu jsou dobře patrné všechny tři vrstvy šindelů, jak se postupně během let na střechu přibíjely. Původní eternitové tašky pak byly přibity přímo na šindele.
Práce na rekonstrukci střechy probíhaly tak, že se z části plochy odstranily šindele, provedlo se očistění případná oprava nebo výměna střešních latí a pokud bylo potřeba i vyspravení krokví. Následně se na opravenou část opět přibily původní zdravé a nepoškozené šindele.
Na následující fotografii je vidět převýšení střechy stodoly nad střechu roubenky. Tato štítová stěna byla později zhotovena ze svislých prken a z vnější strany pokryta měděným plechem tak, aby se vyloučilo zatékání dešťové vody.
Na položené šindele byl proveden ochranný postřik přípravkem proti dřevokaznému hmyzu a houbám.
Na zrekonstruovanou šindelovou střechu byly přibity svislé vyrovnávací latě, přes ně byla připevněna izolační tkanina proti vodě a nakonec byly přibity vodorovné střešní latě určené k připevnění eternitových tašek. Mezi šindely a tkaninou tak vznikla vrstva vzduchu cca 40 mm tlustá, která vytváří jednak izolační polštář a současně umožňuje udržet šindele suché. To je nejdůležitější podmínka pro jejich zachování budoucím generacím. Bylo provedeno oplechování komína, hřebene střechy a štítu stodoly nad střechou chléva měděným plechem a na latě pak byla připevněna nová eternitová střešní krytina. Pod eternitem je tedy zachovalá původní šindelová střecha jako svědek minulosti pro další generace. Šindelová střecha je vidět z půdního prostoru roubenky a chléva. Nakonec byly zhotoveny okapy.
Měděné oplechování a okapy byly zvoleny jednak z důvodů vyšší trvanlivosti, ale zhotovení hřebene střechy z měděného plechu má ještě jeden významný efekt. Pod takovým hřebenem totiž neroste na střešní krytině žádný mech ani lišejníky. A to je s ohledem na charakter počasí v lokalitě dost zásadní věc.
Nad okapy byly současně s pokládáním eternitových tašek připevňovány do střešní konstrukce speciální držáky pro upevnění sněžáků. Držáky drží dva paralení pruty o průměru 12 mm a umožňují dilataci prutů po celé délce střechy s ohledem na venkovní teplotu. Eternitové tašky mají tmavou barvu a jakmile zasvítí na zasněženou střechu slunce, krytina se zahřeje a sníh začne zespodu odtávat. Jakmile se pod sněhem vytvoří třeba jen slabá vrstva vody, sníh se ze střechy utrhne a celá masa má tendenci ze střechy sklouznout do okapu. Použitá konstrukce sněžáků spolehlivě zadrží sjíždějící sníh a chrání tak okapy před poškozením. Navíc sníh snadno a postupně odtává a do okapu teče jen voda. Nedochází proto ani k tomu, že by se okap ucpal namrzlým mokrým sněhem. Na podzim nezůstává na sněžácích ani spadané listí, což je také dost důležitá věc z hlediska životnosti střešních tašek. Sněžáky byly vyrobeny na zakázku podle konstrukce okopírované z historické stavby.
Související články
Rekonstrukce roubenky - přehled etap
Rekonstrukce brány a vstupní branky