Rekonstrukce stodoly
Stodola byla v době koupě roubenky zdánlivě těsně před rozpadnutím, ale při bližším ohledání se zjistilo, že většina trámů je poměrně zdravá. Kritická byla místa, kam dlouhodobě zatékala voda. Zde byly trámy ztrouchnivělé a dřevo se rozpadalo. Jednalo se především o ukončení střechy a o trámy položené na kamenné podezdívce. Co se týče bednění, jednalo se spíše o vyhnilé otvory u hřebíků, čímž se některé desky uvolnily a buď vypadly, nebo byly nestabilní a hrozily pádem. V čelní části mnoho desek chybělo. I když byla navazující příčná stodola odstraněna nejméně před 60 lety, přesto po celou dobu nebyl vzniklý otvor uzavřen. I to je historie roubenky ...
Po předchozích majitelích zůstal ve stodole různý materiál. S některými předměty se nehýbalo několik let a byly prorostlé keři. I když to tak nejprve vůbec nevypadalo, nakonec byla ze stodoly vyvezena skoro plná traktorová vlečka haraburdí.
Na následující fotografii je zachycený detail půdního prostoru roubenky, který navazoval na stodolu. V krovu roubenky zůstaly po obou stranách zachované krokve, které původně tvořily polovalbu. Při přístavbě stodoly byl krov jen nastaven a napojen na stodolu. Později byla střecha stodoly zvýšena a střecha roubenky byla napojena na vytvořený štít stodoly. Bohužel v místě napojení docházelo k zatékání dešťové vody a následnému poškozování jak střechy roubenky, tak přiléhajícího štítu stodoly.
I po zvýšení střechy stodoly byly jako krytina použity šindele. To znamená, že ke zvýšení střechy stodoly došlo ještě v době, než se majitelé rozhodli pokrýt střechu roubenky i stodoly eternitovými šablonami. Viditelně působily šindele na stodole mnohem zdravěji a byly zachovalejší, než šindele na roubence. Proto byly při demontáži stodoly opatrně sejmuty a později použity při výměně šindelů na roubence.
Čelní stěna stodoly byla v hodně havarijním stavu a většina zachovalých prken držela jen na jednom nebo dvou hřebíkách. Tato prkna byla ještě před zahájením vyklízení stodoly odstraněna, aby se předešlo úrazu v důsledku pádu uvolněného prkna. V minulosti se použilo k vyspravení stěn stodoly všechno, co dům nabízel. Majitel byl vynalézavý a neváhal použít k vyspravení stěny i zkrácené dveře.
Po vyklizení materiálu se ukázal poměrně velký prostor. Již na první pohled byl patrný rozdíl ve způsobu pokládky kamenů do podezdívky stodoly ve srovnání s čelní stěnou, která je vlastně zakončením kamenného chléva a v minulosti byla koncovou zdí původního zemědělského stavení.
Naplno se ukázala mistrovská řemeslná zručnost kameníků, kteří kamennou podezdívku stodoly stavěli. I když je podezdívka vyskládána nasucho a výplň mezi kameny tvoří jen hlína, jsou kameny pevně v podezdívce usazeny a ani více než po 100 letech nedošlo k významnějšímu poškození podezdívky. Stěna je krásně rovná a až na vyjímky nedošlo k uvolnění žádných kamenů. Kvalita vystavěné podezdívky je podtržena skutečností, že za kamennou zdí je terén zahrady a podezdívka musela být pod vlivem vsakující se vody do hlíny zahrady. Přesto téměř nedošlo k žádnému vyplavení vyplňovací hlíny.
Na západní straně byla střecha vystavena intenzívnějšímu působení dešťů a to se projevilo na poškození hrany střechy dřevokaznými houbami. Až na tyto okrajové šindele a krokve byly ostatní trámy krovu v dobrém stavu a byly ponechány jako konstrukční materiál pro opravu roubení a vnitřních dřevěných stěn v roubence.
Na fotografii je patrné, jak vysoká stodola byla. Pro její demontáž bylo nutné vystavět třípatrové lešení. Nejprve byly odstraněny eternitové šablony, poté následovalo šetrné sejmutí šindelů a pak nastoupila hrubá síla k likvidaci prken, rozebrání krovu a nosné konstrukce.
Čím více se stodola odkrývala, tím větším dojmem působila zastavěná plocha. Část prken byla uchována, později se náramně hodily pro zhotovení betonového bednění při výstavbě expozice vodních želv.
Jakmile se rozebral hřeben střechy, byl zbytek stodoly rozebrán za jeden den. Ač to tak vůbec nevypadalo a většina trámů a prken byla uschována pro pozdější využití, přesto pořezané zbytky zaplnily 3 palety do výšky zhruba 1,3 m.
Po odkrytí stodoly byla provedena potřebná terénní úprava a zahájena výstavba protilehlé opěrné kamenné zídky vytvářející vjezd do zahrady (na fotografii vpravo). Aby bylo srovnáno zbytečné zalomení stodoly (vzniklo zřejmě v důsledku napojování na původní příčnou stodolu), byla boční kamenná podezdívka nastavena asi o 30 cm, což umožnilo zachovat přímou linii obytného stavení, kamenného chléva i stodoly. Podezdívka pak vytvořila s opěrnou zídkou vymezující nájezd jeden plynule probíhající celek.
V přední části bylo nutné přistavět nízkou podezdívku, aby bylo kam ukotvit nosné trámy. Vzhledem k tomu, že hned vedle stodoly je umístěna kopaná studna a prostor stodoly byl od počátku určený pro garážování zemědělské techniky, bylo nutné z důvodů možného úniku provozních kapalin zhotovit podlahu z nepropustného materiálu, aby nemohlo dojít ke znečistění podzemních vod.
Pro maximální prodloužení životnosti podezdívky bylo rozhodnuto, že se minimalizuje vliv vsakované vody na případné vyplavování výplně mezi kameny. Proto byl z vnější strany podezdívky proveden 30 cm široký výkop, do něj pak bylo položeno drenážní potrubí a výkop byl následně zasypán drtí až do výšky -10 cm pod hranu kamenné podezdívky. Tím se vytvořily podmínky pro to, aby se vsakovaná voda prakticky nemohla dostat až k podezdívce a vyplňovací hlína se nemohla vyplavovat. Aby nemohlo dojít při zasypávání drenážní trubky k jejímu nežádoucímu prohnutí (třeba v důsledku sesednutí zeminy), byl použitý starý osvědčený způsob. Na dno výkopu se položí do potřebného spádu nějaké staré prkno, to se usadí do zeminy a na prkno se pak položí drenážní trubka. Opatrně se pak zasype drtí. Prkno zabrání tomu, aby ani v budoucnosti drenážní trubka nemohla udělat nežádoucí průhyb a tím zhoršit odtokové vlastnosti drenáže.
Na podezdívce byl provedený pouze drobný stavební úkon. Ten spočíval jen ve vyplnění spár na jejím povrchu vápenocementovou maltou tak, aby vznikla rovina pro usazení nosných sloupových trámů. Nová konstrukce stodoly byla tedy postavená na prakticky původní podezdívce. Konstrukce byla zhotovena ze silnějších profilů, protože je záměrem využít půdní prostor k uskladnění materiálu. Z tohoto důvodu byla na půdě zhotovena i dřevěná podlaha.
Střecha stodoly byla zhotovena z prken, překryta izolační tkaninou proti vodě a nakonec bylo provedeno laťování pro eternitové tašky. Po dohodě s památkáři byly zvoleny německé tašky, protože stejné jsme použili před 7 lety na střechu kostela a jsou s nimi velmi dobré zkušenosti. Pokládání tašek na stodole proběhlo hned po ukončení pokládky na střeše roubenky.
Na fotografii je vidět hotová stodola připravená k položení eternitových tašek. Dřevo pod plachtou jsou pořezané zbytky ze stodoly a ze střechy roubenky, vedle jsou uložena vybraná prkna a trámy, které byly později použity k restaurování vnitřních stěn v roubence.
x
Související články
Rekonstrukce roubenky - přehled etap