Clemmys guttata

Popis

Jedná se o jediný druh  rodu Clemmys. Původně tento rod reprezentovaly 4 druhy - Clemmys guttata, insculpta, marmorata a muhlenbergii. Podrobné genetické a morfologické studie nakonec vedly k závěru, že v rodu Clemmys zůstal pouze druh guttata, zatímco příbuzné insculpta a muhlenbergii patří do rodu Glyptemys a marmorata do rodu Actinemys. V roce 1792 byla popsána Johannem Gottlobem Schneiderem jako Testudo guttata. O 70 let později ji kurátor zoologického muzea akademie věd v Petrohradě Alexander Strauch přesunul do rodu Clemmys, ve kterém zůstává dodnes.

Jedná se o malý druh sladkovodní želvy. Délka karapaxu se pohybuje v rozmezí 9 až 12 cm. Tento druh je nezaměnitelný díky zbarvení krunýře. Krunýř je černý s malými nepravidelně rozmístěnými žlutými tečkami. S přibývajícím věkem může žlutá barva blednout až do odstínu špinavě bílé, u jedinců dobře krmených a chovaných ve venkovním prostředí však žlutá barva teček zůstává i do pozdního věku. Krunýř je dokonale hladký, nemá kýl ani zoubkované okraje. Plastron je žlutooranžový až krémový.

Výskyt

Clemmys guttata se vyskytuje na východním pobřeží USA a jižní Kanady v oblasti velkých jezer. Následující satelitní snímek severní Ameriky ukazuje rozložení nížin a hor a umožňuje udělat si poměrně přesnou představu o možných teplotních a srážkových poměrech v oblastech jejího výskytu.

Na následujícím obrázku je zvětšený výřez z předchozího snímku se zvýrazněním oblasti výskytu Clemmys guttata. V kanadských provinciích Quebeck a Ontário se želva vyskytuje pouze v nejjižnějších částech v nížinném pásu kolem jezer Huron, Erie a Ontario a s určitým zjednodušením lze konstatovat, že ze severu je oblast jejího výskytu ohraničená zhruba rovnoběžkou 45° severní šířky. I tento nejsevernější výskyt se vztahuje jen pro oblast kolem Ottawy a části severovýchodního pobřeží jezera Huron.

I na území USA oblasti výskytu Clemmys guttata kopírují pobřeží výše zmíněných jezer. Oblast začíná nejjižnější částí státu Wisconsin a jedná se o lokalitu jižně od města Milwaukee. Odtud pokračuje přes severovýchodní část Illionis kolem jezera Michigan, dále přes jižní část Michiganu k jižnímu cípu jezera Huron. Tento pruh území zahrnuje i severní částí Indiany a Ohia podél jižního pobřeží jezera Erie, dále pokračuje do nejsevernější části Pensylvánie, státu New York až na východní pobřeží. Je nacházena také v jižní části státu Maine, nejsevernější lokální výskyt je prokázán jižně od města Augusta. Co je u tohoto druhu zajímavé, tak je pokračování oblasti jejího výskytu výrazně na jih až ke 30° severní šířky. Oblast výskytu se tak rozkládá na celém východním pobřeží USA až do státu Georgia a severní části Floridy. K následující mapce je potřeba uvést, že znázorněná oblast výskytu podél východního pobřeží, v Georgii a na Floridě není zcela kompaktní území, ale v některých částech jde o lokální výskyty. Pro větší názornost a s ohledem na měřítko mapky je oblast zakreslená jako celistvá. Pro získání konkrétní představy o teplotních a vlhkostních poměrech v jednotlivých oblastech jejího výskytu lze využít údaje uvedené v navazujícím článku Meteorologické údaje (lokality Rochester, Augusta, Morrisville, Gainesville).

Z uvedené oblasti výskytu je zřejmé, že tato želva obývá teplotně dost odlišné oblasti. Na severu v Kanadě se v místech jejího výskytu nezřídka pohybují teploty dost hluboko pod nulou a průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je přibližně -4°C (mimochodem srovnatelná s průměrnými teplotami ve středních Čechách v lednu), nejteplejší měsíc má průměrnou teplotu jen těsně nad +10°C. Naproti tomu na jihu u Floridy neklesne v zimě obvykle teplota pod nulu a v letních měsících dosahuje průměrná teplota více než 22°C. Přitom nejsou vyjímkou období s několika po sobě jdoucími tropickými dny, kdy teplota šplhá hodně nad 30°C. Je tak logické, že domácí chovné podmínky jsou významně rozdílné podle lokality původu zakoupené žely. Podrobnější popis teplotních poměrů zahrnující celou oblast výskytu Clemmys guttata je dost obsáhlý a aby nebyl tento článek zahlcený spoustou tabulek s čísly, je v části Související články uvedený navazující článek Meteorologické údaje, kde lze nalézt podrobnější údaje o teplotních a vlhkostních poměrech ve vybraných oblastech jejího výskytu (lokality Rochester, Augusta, Morrisville, Gainesville).

Clemmys guttata se neomezuje jen na vyloženě vodní prostředí. Využívá mokřiny, záplavové louky, rákosí, bažiny, vřesoviště, rybníky, zavodňovací nebo odvodňovací příkopy a malé říčky. A to bez ohledu na roční období. Podmínkou je čistá voda s měkkým substrátem na dně a porostlý vodní vegetací. Většinu času tráví na souši v blízkosti vody, kam se většinou při vyrušení ukrývá. Není to však pravidlem, jsou i jedinci, kteří vyhledávají úkryt spíše v zarostlém vlhkém terénu, kde také tráví většinu zimního případně letního spánku. Klimatické podmínky v oblastech jejího výskytu určují i chování želvy během roku. Většinu času totiž tráví ve stavu dormance (přechodné omezení fyziologických procesů).

Clemmys guttata obývá poměrně rozsáhé území a v přírodě je populace zatím dostatečně početná. Přesto je zaznamenaný dlouhodobější trend pozvolného snižování jejího stavu, a proto se v posledních letech zpřísňuje režim jejího odchytu z volné přírody a přijímají se opatření proti vývozu ze země. Lze očekávat, že by mohla být zařazena do režimu zvýšené ochrany a v relativně krátké době bude možné získat tento druh želvy pouze z domácích odchovů.

Chování v přirozeném prostředí

Jedná se o denní želvu a svůj den zahajuje většinou sluněním. Jakmile dosáhne optimální teploty těla, vyráží za potravou, v době páření vyhledává partnera. Pokud je chladnější počasí, často se sluní i během dne. Je poměrně aktivní a slupne na co příjde. Je všežravá, ale jednoznačně upřednostňuje živočišnou stravu. Pokud ji má dostatek, zelené rostliny případně řasy jen okusuje.

Jejich oblíbeným terénem je okraj zarostlých vodních ploch nebo mokřin přecházející ve vlhkou humózní zeminu pokrytou vrstvou tlejícího listí a prorůstající příbřežní vegetací. Často vyhledávají takový terén v olšinách nebo pod keři, které částečně propouští sluneční paprsky.

Místa letního spánku jsou situována v mělkých vodách zaplavených lesů se zemí pokrytou listy, trávou a mechem. Místa zimního spánku jsou obvykle v rašeliníkových mokřinách, mezi kameny nebo v substrátu pomalu tekoucí vody. Často vyhledávají opuštěné nory po ondatrách nebo vodních myších, které jsou zanesené rostlinným materiálem. Pokud zvolí jako místo zimování takovou noru, bývá prakticky vždy situována vodorovně. Obecně lze říct, že zimní spánek tráví spíše v hlubších vodách nebo delších norách, letní spánek naopak v mělkých vodách nebo na souši v tlející vrstvě vegetace.

Populace želv studovaná v Marylandu obývala spíše menší mělká jezírka (v průměru cca 4,5 m) s největší hloubkou 60 až 90 cm a zaplavené okraje luk a okrajů lesů ve formě větších louží s hloubkou kolem 10 cm. Jednalo se o vodní plochy porostlé řasami, travinami a s poměrně silnou vrstvou tlejícího organického materiálu na dně. Jakmile se v polovině května začala zvyšovat teplota vzduchu a vody, želvy tyto vodní plochy opouštěly a migrovaly na okraj luk, kde vyhledávaly prohlubně zanesené tlejícími zbytky rostlin, ve kterých se zahrabávaly. Zde setrvaly od několika dnů až po zhruba 3 týdny, někteří jedinci však zůstali zahrabaní téměř 3 měsíce. Většina z nich se v průběhu června vracela zpět do zaplavených tůní a jezírek. Zajímavým zjištěním bylo, že želvy nesetrvávaly na stejném místě, i když měly dostatek potravy, ale migrovaly mezi jednotlivými vodními plochami. A to i v případě nutnosti překonání poměrně velkých vzdáleností po souši (několik desítek metrů).

Potrava

Živí se mrtvou i živou kořistí, kterou je schopna zdolat. Jedná se hlavně o bezobratlé živočichy jako jsou kroužkovci, larvy i dospělci vodního hmyzu (larvy a nymfy jepic, vážky), lumkovité vosy, mravenci, cvrčci, kobylky, housenky, brouci, korýši, pavouci, hlemýždi i slimáci a také jsou schopné zdolat i pulce a potěr ryb. Starší jedinci zařazují do jídelníčku větší podíl zeleného krmení, jako jsou řasy a různé vodní rostliny. I když se dá podle jejich způsobu života předpokládat, že mohou svoji kořist lovit i na březích vodních ploch, my jsme zatím nikdy nezaznamenali konzumaci jakékoliv potravy mimo vodu. Ani syrové rybí maso položené na kámen vyčnívající nad hladinu a využívaný ke slunění nezkonzumovaly. Jakmile se ale maso vhodí do vody, jsou velice aktivní a rychle tuto potravu najdou. Zaznamenali jsme konzumaci potravy i v místě těsně u břehu, když bylo nakrájené syrové maso položeno na dno tak, že částečně vyčnívalo nad hladinu. Želva tak byla při krmení prakticky mimo vodu, ale tlamou maso nabírala z vody. Jakmile jsme maso položili na břeh, zůstalo bez povšimnutí. Odborné publikace týkající se těchto želv ale příjem potravy na souši zmiňují.

Pokud se pro výživu želv Clemmys guttata občas použijí jako příkrm vhodné granule obsahující karotenoidy a případně astaxanthin, žluté skvrny se nádherně vybarvují do výrazného sytého odstínu. Příkrm granulemi je u mladých jedinců vhodný, protože obvykle nepřijímají dostatek zeleného krmení a mají tak nižší příjem vlákniny. Příkrmem granulkami se tento problém vyřeší, protože granulky většinou obsahují kvalitní nestravitelnou vlákninu. Ta je pro správné fungování střevního mikrobiomu i u vodních želv důležitá. Stejně tak lze tímto způsobem zajistit i odpovídající příjem minerálních prvků, především pak vápníku. Ve vnitřních teráriích podáváme do vody vaječné skořápky, které želvy s oblibou berou do tlamy a drtí je. Jak velký podíl nakonec polknou nelze určit, protože při čistění terária je na dně značný podíl jemně nadrcených skořápek. Podávání sépiové kosti do vody se nám příliš neosvědčilo. Využíváme proto podávání minerálních granulek jako příkrm a bilanci vápníku máme postavenou na tomto způsobu příjmu vápníku. Ve venkovních teráriích jsme zjistili, že příjem granulek je nižší, zřejmě je to důsledek mnohem větší potravní rozmanitosti, kterou mají želvy přirozeně k dispozici. Přesto i při chovu venku podáváme granulky jako příkrm aspoň 1 x týdně, i když v menší dávce. Vaječné skořápky podáváme z preventivních důvodů i při venkovním chovu, ale po pravdě, jejich přínos nemůžeme objektivně vyhodnotit jako nutný.

Rozmnožování

Želvy z chladnějších oblastí jsou pohlavně dospělé při dosažení průměrné délky karapaxu zhruba 10 cm. V případě samečků se jedná o věk zhruba 11 až 12 let, v případě samiček cca 12 až 14 let. Želvy z jižních teplejších oblastí dosahují pohlavní dospělosti při délce karapaxu kolem 8 cm, což odpovídá věku zhruba 7 až 10 let. K páření dochází obvykle na jaře, vyjímkou nejsou ani pářící rituály na podzim. Obvykle se páření odehrává od března do května, přičemž na jihu bývá pářící období delší (může trvat až 6 týdnů), zatímco v kanadských oblastech trvá zhruba 2 týdny a probíhá spíše v květnu až červnu podle vývoje počasí. Na jihu se může opakovat i na podzim během září až října. V průběhu roku kladou vajíčka 1 až 2 x a jako kladiště volí místa vystavená slunci, odvodněná a pokrytá listím, trávou, mechem, může to být i hromada tlejícího dřeva nebo skalní puklina. Dospělá želva může naklást 2 až 7 vajec ve snůšce, byl posán i případ 14 vajec. Vajíčka jsou bílá, eliptická, mají měkkou skořápku a dosahují velikosti 25 až 38 mm x 15 až 18 mm a váží zhruba 5 až 7 gramů. Doba inkubace je silně závislá na teplotě a může se pohybovat od 50 do 90 dnů. Při nepříznivém vývoji teplot může dojít k přerušení vývoje zárodku a vajíčko se dovyvíjí až po zimě. Také jsou časté případy, kdy vylíhlá mláďata setrvají v hnízdě až do jara a v hnízdě vlastně absolvují po vylíhnutí zimní spánek. Vylíhlá mláďata mají karapax dlouhý průměrně 27 mm (26 až 31 mm) a váží v rozmezí 4 až 6,5 g.

Po zatažení žloutkového vaku se v zajetí rozkrmují mraženými nitěnkami v podlouhlém teráriu, přičemž na jedné straně je výhřevné místo a na druhé straně tmavší a chladnější část s úkrytem. Mláďata nejsou dobrými plavci a vyžadují dostatečnou hloubku vody pro možnost otočení se a dno vhodně sespádované pro možnost pozvolného výstupu k hladině. Členitost dna musí vyloučit možnost zaklínění s následným případným utonutím.

U želvy Clemmys guttata je popsán jev označovaný jako závislost pohlaví na inkubační teplotě. Znamená to, že z vajíček inkubovaných při teplotě 22,5 až 27,0 °C se líhnou většinou samečci, při inkubační teplotě 30°C se líhnou hlavně samičky.

Chov v teráriu

Pro chov tohoto druhu želvy je vhodné terárium s prostornou vodní částí a menší pozemní částí. Pozemní část může být řešena i rampou sloužící současně i jako výhřevná plocha. Ideální stav je rampa umístěná ve vodní části a na ni navazující pozemní část naplněná substrátem. Rampa slouží k intenzivnímu vyhřívání a umožňuje želvě rychlý únik skokem do vody v případě vyrušení. Pokud se může želva pod rampu v případě vyrušení i ukrýt, je to výborné řešení. Želva takový úkryt velice ráda využívá a pokud volí k nocování spíše pobyt ve vodě, často noc stráví právě v takovém úkrytu. Pokud je želva na chovatele navyklá a jeho pohyb v místnosti již nevnímá jako ohrožení, často tráví svůj čas na pozemní části, zejména pokud je zvolený vyhovující substrát. Na noc se pak obvykle do takového substrátu zahrabává.

Pro jednu želvu je potřeba terárium o půdorysu minimálně 100 x 40 cm, přičemž suchozemská část by měla zabírat zhruba 40 % celkové plochy (tj. 40 x 40 cm). Pokud bude výhřevná rampa umístěná ve vodní ploše, může být suchozemská část adekvátně menší. Hloubka vody by měla být aspoň 15 cm. Na každou další želvu je potřeba přičíst zhruba 15 % celkové plochy. Výhodou jsou posuvná dvířka z čelní strany. Terárium musí dobře větrat, proto je vhodnější, když je část stropu terária volná. Pokud je shora terárium uzavřené, je nutné v obou bočních stěnách zhotovit větrací otvory, přičemž na jedné straně by měly být otvory umístěné zhruba 5 cm nad substrátem, na druhé straně cca 5 cm pod stropem. Díky tomuto uspořádání vzniká tepelný spád a vytváří se komínový efekt. Teplý vzduch odchází otvory pod stropem a odnáší s sebou i část vlhkosti. Současně dochází k samonasávání chladnějšího a čerstvého vzduchu spodními otvory na protilehlé straně. Při nočním poklesu teploty se obvykle zvýší vlhkost vzduchu v teráriu, protože v důsledku snížené teploty významně poklesne i komínový efekt. Tím se sníží i pohyb vzduchu v teráriu, což je pro noční režim želv výhodnější. Pokles teploty a stejně tak i pozvolný nárůst vzdušné vlhkosti tak navozuje podmínky hodně podobné venkovnímu prostředí a tento režim je pro Clemmys guttata přirozený. Čím větší je rozdíl mezi teplotou uvnitř terária a teplotou v místnosti, tím je tento efekt výraznější. Terárium pro želvy Clemmys guttata jsou proto umístěné v místnosti, kde se udržuje teplota v rozmezí 12 až 16°C. Díky tomu se při poklesu na noční režim poměrně rychle ochladí stěny terária, což umožní vysrážení vzdušné vlhkosti. Vzdušná vlhkost v teráriu se tak zcela přirozeně udržuje po celou noc nad 90 %.

Jako substrát lze použít směs hlíny a písku a je dobré nechat v hlíně růst trávu, která se pravidelně zastřihuje na výšku asi 8 až 10 cm. V suchozemské části je vhodné umístit i nějaký kořen nebo kámen, který vytváří nad substrátem dutinku (úkryt). Pokud je výhřevné místo řešené jako rampa nad vodní hladinou, je potřeba tuto rampu (desku) velice dobře upevnit. Buď se napevno přišroubuje nebo přilepí k podložce (což mohou být například rozměrově uzpůsobené cihly nebo betonová dlažba), nebo se může jednat o desku odlitou z nivelačního betonu a položenou na cihly. Prostor mezi cihlami a zakrytý deskou pak slouží i jako podvodní úkryt. Je potřeba myslet i na vhodný kámen přisazený k této rampě, aby se želvě usnadnilo vylézání na rampu. Pokud je terárium skleněné, je nutné cihly podložit měkkým materiálem, aby nedošlo k poškození nebo prasknutí skla.

Želva vyžaduje instalaci výhřevné žárovky s podílem UVA záření. Tato žárovka by měla být umístěná nad výhřevným místem, ze kterého může želva velice rychle skočit do vody. Pokud bude taková žárovka umístěná například nad pozemní částí a bude daleko od vody, želva většinou pod žárovku nevleze. Jedná se totiž o želvy spíše bázlivější a jejich úprkový reflex je výrazný i u starších jedinců. To platí zejména, pokud jsou umístěné v prostornějším teráriu. Nicméně, jsou to želvy, které zarostlou pozemní plochu rády využívají a často si doslova užívají různé prolézačky a překážky v podobě kořene nebo zajímavě tvarovaného kamene. Pokud je plocha pro pozemní část dostatečně velká a je částečně porostlá vegetací, želvy jsou klidnější a cítí se bezpečněji. Na části substrátu lze také rozvrstvit slabší vrstvu dubového listí nebo mechu. Želvy se právě pod listy rády ukrývají. Vegetace spolu s překrytím substrátu listím nebo mechem udržuje substrát vlhký, což je pro tento druh želvy hodně důležité. Substrát by neměl v žádném případě vyschnout a také by měl zůstávat kyprý. Želvy v substrátu s oblibou hrabou a ryjí, a proto někteří chovatelé používají jako substrát směs hlíny, písku a lignocelu zhruba ve stejném poměru.

Vzhledem k aktivitě těchto želv na suchozemské části terária je nutné počítat s častější výměnou vody, protože ji želva znečisťuje substrátem ulpělým na svém těle. Dno by nemělo být jen hladké. Je dobré na několika místech umístit do vody vhodně tvarované kameny nebo dubové dřevo, i když to pak trošku komplikuje čistění terária. Dubové dřevo sice po nějakou dobu uvolňuje do vody určité látky, které vodu zbarvují do světlehnědého odstínu, ale tyto sloučeniny nejsou zdravotně závadné a želvám neškodí. Naopak, na některé bakterie působí bakteriostaticky, tzn. že omezují jejich růst i metabolickou aktivitu. Právě na takových překážkách se želvy zabaví a jejich smysl pro neustálé zkoumání svého okolí je nutí k potřebné fyzické aktivitě. Pokud je to možné, je vhodné umístit výhřevnou žárovku na rozhraní výhřevné rampy a pozemní části. Želva má pak možnost výběru místa, kde se bude vyhřívat. Někteří jedinci chtějí mít neustálý kontakt s vodou a k vyhřívání využívají místo hned na okraji rampy. Jiným jedincům spíše vyhovuje vyhřívání na substrátu. Výhřevná žárovka by ale neměla ohřívat celou pozemní plochu, spíše by měla být umístěná na okraji. Často jsme zaznamenali, že si želva zalezla pod listy a prozradila ji jen vystrčená hlava směrem k žárovce. Nedá se říct, že využívají k vyhřívání stále stejné místo a zaujímají vždy stejnou pozici.

Pokud se do terária instaluje členitější kořen, je potřeba myslet na možnost utonutí želvy v důsledku jejího zaklínění. Tento druh želv totiž vysloveně vyhledává stísněné prostory a želvy mají tendenci nacpat se i do míst, které jim rozměrově už nevyhovují. Pokud by došlo k nasoukání do takového prostoru a želva by se z něho nemohla couváním dostat ven, pak hrozí nebezpečí, že se nebude moct nadechnout nad hladinou a v takovém případě se želva utopí. Zvědavost želv je velká a pokud želva zaregistruje v takovém prostoru něco, co by připomínalo potravu, pak je její snaha dostat se do takového prostoru enormní. Podvodní labyrint je vhodný, ale všechny prostory a dutiny, ve kterých nemůže želva vystrčit nozdry nad hladinu, by měly umožňovat želvě otočení a bezpečné opuštění takového prostoru. Také se nesmí podceňovat jejich síla. Je až s podivem, jak tyto poměrně malé želvy dokážou pod vodou přesunout i relativně (k jejich hmotnosti) těžký kořen. Želva je schopná pod vodou pohnout i s kamenem, který je 3 x těžší, než sama váží. Mělké podvodní dutinky přímo vyhledávají. Tmavý prostor a dotyk hřbetu krunýře se spodní stranou kořene nebo kamene jim dodává pocit jistoty a bezpečí. Proto mají tendenci se vmáčknout do skuliny tvořené dnem terária a přečnívajícím kořenem nebo kamenem.

Potravu přijímají jen ve vodě. Zkoušeli jsme podávání krmení na rampě (aby jsme nemuseli odstraňovat zbytky z vody a tak rychle se pak nekazila), ale krmení si nevšímaly. Tím ale nevylučujeme, že by si je chovatel na takový příjem krmiva nemohl naučit. Nám se to ale zatím nepodařilo. Ani při letním chovu ve venkovním teráriu jsme nikdy nezaznamenali příjem krmiva na souši.

Denní teplotu udržujeme v teráriu v rozmezí 24 až 26°C, pod výhřevnou žárovkou zhruba na 32 až 35°C v úrovni rampy. Na úrovni nejvyššího místa karapaxu tak docilujeme teploty zhruba o 2 až 3°C vyšší. Noční teplotu udržujeme na hodnotě 18 až 19°C. Teplotu v teráriu udržujeme kombinací výhřevné žárovky a keramického topítka umístěného v objímce. Terárium tedy vyhříváme shora. Jak výhřevná žárovka, tak i keramické topítko jsou umístěné nad výhřevnou rampou. Vzhledem k tomu, že je v místnosti nižší teplota než je teplota nočního režimu, tak keramické topítko i v noci mírně přitápí. Tím si mohou želvy sami určovat, zda využijí k nocování teplejší místo na rampě nebo využijí k nocování podvodní úkryt případně zahrabání se do substrátu.

Chov ve venkovním výběhu

Venkovní prostory nabízí obvykle mnohem větší pestrost a strukturu zejména příbřežní zóny. Protože se nejedná o dobré plavce, je výhodou tůňka nebo malé jezírko s hodně pozvolným spádováním dna, na které jsou umístěny kameny částečně vyčnívající nad hladinu. Takové kameny se rychle stávají ideálním místem pro slunění a vyhřívání. Pokud je v takovém venkovním teráriu chovaných několik želv tohoto druhu, lze obvykle vhodným rozmístěním kamenů dosáhnout i efektu vizuální bariéry. Někdy si prostě některé želvy potřebují odpočinout od pozornosti svých spolubydlících a mají tendenci se prostě někde "zašít" na izolovaném místě. Takovou roli dobře plní i břeh zarostlý vegetací.

Pro volbu venkovního chovu je nejdůležitějším kritériem teplotní klima. Obvykle lze podmínky ČR z hlediska intenzity slunečního záření považovat za vyhovující, ovšem z pohledu teplot už může nastat problém. Zejména, pokud pochází želvy z jižnějších oblastí USA. Proto je vhodné venkovní terárium situovat jižním směrem a ideální je místo chráněné před silnými větry (pro výstavbu venkovního terária je vhodné volit raději místa v závětří). Pokud to plocha vyčleněná na stavbu terária dovolí, je vhodnější vybudovat tůňku nebo jezírko spíše podlouhlé a užší a využít tak možnosti dosažení různých hloubek. Čím větší hloubka má být dosažena, tím delší jezírko musí být (aby se dodrželo pozvolné sespádování dna jezírka). Za ideální stav se považuje dosažení cca 60 cm v nejhlubším místě. Převážná většina vodní plochy by však měla mít hloubku zhruba 15 až 25 cm a dno by mělo plynule přejít v souš. Kolmé břehy nejsou vůbec vhodné, želvám to značně komplikuje vylézání z vody na místa slunění. Na druhou stranu máme v březích tůně zabudované dva velké žulové kameny s velice příkrým sklonem (i 70°) a želvy se na ně bezproblémově vydrápou. Zřejmě dokážou velice dobře využít drsného povrchu kamenů. Jedna z těchto ploch je situována na západ a želvy na tuto plochu vylézají před západem Slunce. V té chvíli na ně totiž Slunce svítí v téměř ideálním úhlu a želvy jsou tak schopné před nadcházející nocí načerpat poslední dávky tepelného záření. Je až neuvěřitelné, jak se dokážou na takové ploše poměrně dlouhou dobu udržet.

Pokud nejsou klimatické podmínky moc příznivé, je dobré v jednom místě na břehu jezírka vybudovat výhřevný skleníček a to tak, aby do skleníčku zasahovala část vodní plochy. Želvy se pak mohou do skleníčku dostat i plaváním, a protože skleníček vytváří i závětří, obvykle si ho i brzo zabydlí. Pokud se skleníček vybuduje i vyšší, aby umožnil instalaci výhřevné lampy, pak může umožnit i výrazné prodloužení doby, kdy lze želvy ponechat ve venkovním teráriu. Tyto želvy totiž snáší i poměrně nízké teploty vody, pokud je jim umožněno vyhřátí pod výhřevnou žárovkou. Navíc, takový skleníček pak umožní i pohodlnější odchyt před zazimováním. Pokud se totiž neodchytí včas a želvy se rozhodnou zazimovat, jejich nalezení je nadlidský výkon. Sami jsme správnou dobu odchytu jeden rok promeškali, želvy se zahrabaly do dna jezírka a i po jeho úplném vypuštění nebylo možné želvy nalézt. Naše čtyři želvy jsme pak "lovili" téměř 5 týdnů. První dvě jsme odlovili hned druhý den, protože se vyhrabaly ze dna a měly snahu se přesunout do nejhlubšího místa, které se zase začalo plnit vodou. Třetí se podařilo odlovit zhruba po 14 dnech kdy se natolik oteplilo, že se želva rozhodla ještě vyhřívat na Slunci. Poslední se podařilo odchytit až v polovině listopadu, kdy už jsme se smiřovali s tím, že se nám ji chytit nepodaří a bude muset přežít zimu venku. Jezírko jsme nakonec opět zcela vypustili a pak rukama zabořenýma do bahna se prohledávalo dno kousek po kousku. S velikým štěstím se nám ji nakonec podařilo najít. Protože jsme si byli vědomi dost velkého stresu, umístili jsme ji do vnitřního terária s teplotou vody asi o 3°C vyšší, než byla teplota vody v jezírku. Voda v teráriu se samovolně ohřála během asi 3 dnů na teplotu místnosti (v té době asi na 14°C) a pak jsme ji začali i přitápět. Během asi 7 dnů jsme ji dostali opět do plně aktivního stavu. Ještě jsme ji asi 4 týdny krmili a potom jsme ji postupným zkracováním svícení a poklesem teploty vody zazimovali. Tento pozdní odchyt a nucené přerušení jejího režimu zazimovávání nebylo to, co by měl chovatel dělat. Ale o tuto samičku jsme nechtěli přijít a tak jsme byli nuceni ji posílit a znovu zazimovat. Po této zkušenosti byl vybudovaný výše popsaný příbřežní skleníček s výhřevnou lampou. Skleníček byl postavený tak, aby bylo možné želvy v tomto skleníčku zavřít a nechat u nich proběhnout přirozený proces zazimování. Pak už se jen přemístí do terária k pokračování zimování v bezpečných podmínkách.

V souvislosti s venkovním chovem je potřeba zmínit ještě jednu jejich schopnost. Jsou to totiž velice vynalézavé a šikovné želvy a mají úžasnou schopnost překonávat překážky. Takže jakákoliv škvíra nebo místečko potenciálně využitelné k útěku bude po zásluze využité. I když máme venkovní výběh ohraničený souvislou kolmou zídkou o výšce 50 cm, jednu samičku jsme takto na útěku zachytili 2 x a dodnes nevíme, kudy se z výběhu dostala ven. V každém případě se bude letos ještě před vypuštěním želv do venkovního terária vylepšovat zabezpečení instalací plotku zvyšujícího celkovou výšku protiúnikové bariéry.  

Související články

Meteorologické údaje

Odkazy

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde. Přehled o provedených změnách na tomto webu naleznete zde.

Zajímavé stránky

x