Základy anatomie želv
Proč tento článek?
Aby bylo možné proniknout hlouběji do mechanismu dějů probíhajících v těle želvy, je potřeba získat určitou úroveň znalostí týkajících se stavby a struktury jejího těla. Tento článek nepatří k těm, jehož obsah by chovatel želv pro svoji každodenní chovatelskou činnost musel bezpodmínečně znát. Je určený spíše těm zvídavějším, kteří se snaží do tajů života želv proniknout mnohem hlouběji. Při popisu fyziologických a biochemických dějů se někdy nelze ubránit použití odborného názvosloví a aby se usnadnilo vyhledávání významu a vysvětlení použitých pojmů, byl proto na web zařazený i tento článek.
Části a krajiny těla
Tělo každého obratlovce, tedy i želv, se dělí na 5 základních částí. Osové části jsou hlava (caput), krk (collum), trup (truncus) a ocas (cauda). Apendikulární částí těla jsou končetiny (membra). Párové končetiny se ještě rozlišují na hrudní (membrum thoracicum) a pánevní (membrum pelvinum). Některé čtenáře může překvapit používání určitých pojmů, které máme spíše v podvědomí ve spojitosti s člověkem (např. ruka, noha, obličej ...). Ovšem v anatomii je snaha dodržovat jednotné názvosloví, a proto například označení "ruka" se nevztahuje jen k dokonalému nástroji lidské horní končetiny, ale používá se v klinickém názvosloví i pro označení zakončení hrudní končetiny také u zvířat, i když se to jeví hodně neobvyklé (C02).
Hlava se člení na 2 základní oddíly. Jednak na mozkovnu (cranium) vytvářející schránku pro mozek a pak na obličejovou část (facies), která vytváří ohraničení pro vstup do trávicího a dýchacího ústrojí.
Krk navazuje na hlavu pohyblivým hlavovým kloubem. Horní část krku začíná v zátylí, které pokračuje šíjí a končí přechodem na trup.
Trup se dělí na hřbet (dorsum), hrudník (thorax), břicho (abdomen) a pánev (pelvis). Želvy se od ostatních obratlovců odlišují především krunýřem, který významným způsobem ovlivnil během evolučního vývoje želv strukturu trupu.
Ocas navazuje na křížovou krajinu pánve kořenem ocasu (radix caudae), který je různě dlouhý (většinou u samců delší než u samic). Postavení ocasu vyjadřuje nálady jednotlivce a je silným signálem pro další želvy vyjadřující jeho záměry v chování (zvláště zřetelné je to v období námluv a páření).
Hrudní končetina (v případě želv je u chovatelů zažité označení přední noha) je s hrudníkem spojena lopatkou, která je k hrudníku připojena svaly. V místě přechodu končetiny na hrudník je mezi končetinou a hrudní stěnou jáma podpaží (axilla), pak končetina pokračuje paží (brachium), loktem (cubitus), předloktím (antebrachium) a je ukončena rukou (manus). Pánevní končetina (mezi chovateli zažité označení zadní noha) navazuje na trup pánví, se kterou je spojena kyčelním kloubem stehenní kostí (os femoris). Další součástí pánevní končetiny jsou koleno (genu), berce (crus) a končetina je zakončena nohou (pes).
Poloha a směr na těle želvy
Pro snadnou orientaci na uvedených částech těla, při popisu jejich podrobnější stavby a určování jejich přesného umístění se používá podrobnější rozdělení těla na tělní krajiny (regiones corporis). Základní anatomické názvy používané k orientaci na těle vycházejí z trojrozměrné soustavy souřadnic a jsou odvozené ze zákonitostí stereometrie. Základní orientací pro dělení zevně symetrického těla želvy je dorzální středová čára (linea mediana dorsalis) a také ventrální středová čára (linea mediana ventralis). Jednotlivé části těla se pak dělí na krajiny těla (regiones corporis), jejichž jména jsou často odvozena od názvů kostí, které tvoří skelet uvedených krajin (C02).
Dorzální rovina
Hřbetní (dorzální) rovina (planum dorsale) protínající tělo v horizontálním směru. Ve starší odborné literatuře se označovala také jako horizontální rovina (planum horizontale).
Šipkou vyznačený směr nahoru na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr dorzální (situs et directio dorsalis), také označovaný jako hřbetní nebo významem popisující jako poloha blíže hřbetu (dorsum), směr namířený ke hřbetu. Toto označení se používá nejen pro hřbet trupu, ale například i pro ruku (směr ke hřbetu ruky) nebo pro nohu (směr ke hřbetu nohy).
Šipkou vyznačený směr dolů na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr ventrální (situs et directio ventralis), také označovaný jako břišní, k břichu blíže uložený nebo k břichu směřující orgán. Tento anatomický výraz lze použít při popisu poloh a směrů orgánů na hlavě, krku, trupu i na ocasu.
Středová rovina
Středová rovina (planum medianum) je rovina procházející středem těla ve vertikálním směru. Rovina protíná středově lebku, krční, páteřní i ocasní obratle a rozděluje tělo na 2 poloviny.
Šipka doprava označuje pravostrannou polohu (situs dexter et directio dextra), šipka doleva označuje levostrannou polohu (situs sinister et directio sinistra).
Sagitální rovina
Tělem želvy lze vést další roviny paralelní se středovou rovinou, které se označují jako předozadní nebo sagitální rovina (planum sagittale).
Šipka doprava označuje polohu a směr mediální (situs et directio medialis), také označované jako směr namířený ke středové rovině nebo poloha blíže středové roviny. Šipka doleva označuje polohu a směr laterální (situs et directio lateralis), také označované jako poloha vzdálenější od středové roviny.
Příčná rovina trupu
Příčná rovina trupu (planum transversale trunci) je vertikální rovina vedená kolmo na středovou rovinu těla.
Šipkou vyznačený směr dopředu na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr kraniální (situs et directio cranialis), také označované jako poloha blíže hlavy, směr namířený k hlavě. Toto označení lze použít pouze pro krk, trup, ocas a část končetin až po autopodium (= kostra ruky a nohy) a orgány zde uložené. Šipkou vyznačený směr dozadu na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr kaudální (situs et directio caudalis), také označované jako poloha blíže ocasu, směr namířený k ocasu. Toto označení lze použít pouze pro hlavu, krk, trup a část končetin až po autopodium.
Příčná rovina hlavy
Příčná rovina hlavy (planum transversale capitis) je rovina vedená kolmo na podélnou osu hlavy (od nozder k šíji).
Šipkou vyznačený směr dopředu na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr rostrální (situs et directio rostralis), také označované jako poloha blíže hrotu hlavy, směr namířený k nozdrám. Rostrum je hrot hlavy s ústy a nozdrami. Toto označení lze použít pouze pro hlavu. Šipkou vyznačený směr dozadu na předchozím obrázku vyznačuje polohu a směr kaudální (situs et directio caudalis), také označované jako poloha blíže ocasu, směr namířený k ocasu. Toto označení lze použít pouze pro hlavu, krk, trup a část končetin až po autopodium.
Příčná rovina krku
Příčná rovina krku (planum transversale colli) je rovina vedená kolmo na podélnou osu krku (od hlavy k trupu).
Na přecházejícím obrázku jsou znázorněné všechny možné polohy a směry. Červená šipka znázorňuje polohu a směr kraniální (situs et directio cranialis), tj. nad příčnou rovinu krku směrem k hlavě, opačně orientovaná červená šipka znázorňuje polohu a směr kaudální (situs et directio caudalis), tj. pod příčnou rovinu krku směrem k trupu a ocasu. Modrá šipka směrem dozadu ke hřbetu znázorňuje polohu a směr dorzální (situs et directio dorsalis), opačně orientovaná modrá šipka směrem dopředu před krk znázorňuje polohu a směr ventrální (situs et directio ventralis). Modrá šipka směrem od krku ven do boku znázorňuje polohu a směr laterální (situs et directio lateralis), modrá šipka směrem ke krku z boku znázorňuje polohu a směr mediální (situs et directio medialis).
Příčná rovina končetiny
Příčná rovina končetiny (planum transversale membri) je rovina vedená kolmo na podélnou osu končetiny (od trupu ke konci končetiny). U želvy je trošku složitější příslušnou rovinu do obrázku zakreslit, protože část končetiny je skrytá pod krunýřem. Pro tento obrázek byla zvolená pozice roviny v kolenu, může však být v kterémkoliv místě končetiny. Obvykle se tato rovina zakresluje u ostatních zvířat vodorovně s podlahou, protože končetina bývá obvykle zakreslená v pozici svisle dolů (např. hospodářská zvířata, pes, kočka ...). Vzhledem k tomu, že želva má v klidu obvykle hrudní končetinu ohnutou v kolenu, byla pro lepší názornost zvolená rovina, která zaujímá kolmou polohu na podélnou osu kosti paže.
Červená šipka zakreslená ve směru před rovinu směrem k pozorovateli označuje polohu a směr distální (situs et directio distalis). Jedná se o polohu vzdálenou od trupu, tedy od trupu směrem ke konci končetiny. Opačně orientovaná šipka ve směru za rovinu směrem k trupu označuje polohu a směr proximální (situs et directio proximalis), tedy polohu blíže k trupu.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde. Přehled o provedených změnách na tomto webu naleznete zde.
Zajímavé stránky
x