Úvod Chov

Stručný přehled pro začátečníky

Začínáme se želvou

Na počátku obvykle nastávají 2 situace. První je spontánní nákup želvy. Situace, která není vůbec jednoduchá a přímo vybízí k celé řadě rychlých rozhodnutí, které však nemusí být vždy optimální. Najednou je želva doma v nějaké krabici a teď co s ní? Druhou situací je plánovaný nákup želvy, kdy si začínající chovatel předem nastuduje potřebné informace a také si dopředu promyslí, v čem želvu ubytuje a co všechno ještě musí nakoupit. Především se ale připraví na provádění celé řady nových činností, které s chovem želvy souvisí. Optimální variantou je druhá situace a vůbec nejlepší je, pokud má chovatel terárium vybavené ještě před tím, než želvu domů přinese.

06-0214 krmení želvy z ruky

Tento článek je zpracovaný pro úplné začátečníky, kteří se s problematikou chovu želvy teprve seznamují. Informace jsou podané ve stručné a zjednodušené formě a cílem je poskytnout ta nejzákladnější doporučení pro nastartování dráhy chovatele. Všechny ostatní články na tomto webu každou z těchto oblastí podrobně rozepisují a měly by být zdrojem k pochopení vzájemných souvislostí. Je třeba si vždy uvědomovat, že každé terárium, každý venkovní výběh jsou svým způsobem jedinečné a mají svá specifika. Čím více znalostí chovatel má, tím vyšší je pravděpodobnost, že pro své chovy nalezne to nejoptimálnější řešení. I když Vám někdo poradí, je potřeba vždy nad získanými informacemi přemýšlet a položit si otázku, jestli doporučené řešení bude fungovat i ve Vašich podmínkách.

 

06-0210 Přehled podmínek nutných k úspěšnému chovu želvy.

 

Podmínky chovu

Cílem každého chovatele je mít doma zdravou a spokojenou želvu. K tomu je potřeba zajistit odpovídající ubytování, potřebné chovné podmínky a výživu zajišťující potřeby želvy na růst a zdárný vývoj. 

Terárium

Většinou se pořizuje mládě želvy. Zabývat se uspořádáním a vybavením terária, které by mělo zajistit i podmínky pro kladení vajec, nemá cenu u mláďat vůbec řešit. V případě mláděte by nemělo být terárium příliš velké, na druhou stranu čím menší terárium, tím obtížnější je udržet správné chovné podmínky. Malé terárium se totiž snadno přehřívá a pak je obtížné vytvořit potřebné teplotní zóny. Zkušení chovatelé se asi shodnou na tom, že by se nemělo pořizovat terárium kratší, než 60 cm a hluboké minimálně 35 cm. S ohledem na světlo by mělo být vysoké aspoň 40 cm, optimální je zhruba 60 cm. Pro želvy jsou jednoznačně výhodnější terária s manipulačním otvorem zepředu. Terária typu akvária (obsluhované shora) jsou méně vhodná. V případě nutnosti je však možné použít i tyto typy. I terárium s manipulačním otvorem zepředu by však mělo mít část stropu volného nebo by měly být na některé bočnici u stropu zhotovené větrací otvory pro odvod nadbytečného tepla. Někdy je to nutné i z důvodů správného umístění lampy.

Při zařizování terária pro vodní želvy je potřeba mít na paměti, že terárium naplněné vodou hodně váží. Při čistění terária také často vyteče voda na podlahu. Opakované polití koberce nebude s největší pravděpodobností paní domu dlouho tolerované. U vodních terárií je také potřeba věnovat zvýšenou pozornost bezpečnosti elektrických zařízení, tedy světel a topení. Kontakt s obnaženým vodičem pod proudem v mokrém prostředí většinou nedopadne dobře. Terárium by mělo být zařízené co nejúčelněji, aby se dobře čistilo. Čím více předmětů bude v teráriu umístěno, tím složitější bude udržování čistoty a pěkného vzhledu terária. Je celá řada chovatelů, kteří měli v počátcích snahu vytvořit ve svém teráriu co nejvěrnější přírodní biotop. S přibývajícím časem však z terária postupně odstraňují většinu předmětů. Většinou už po několika čištěních přichází vystřízlivění a postupně z terária mizí všechny předměty a dekorace, jejichž údržba a především odstraňování řas z jejich povrchu činí potíže. Nakonec to většinou končí výbavou zahrnující vhodné vylézací místo využívané želvou k vyhřívání a nějakým úkrytem, kde se želva schovává při vyrušení. Zejména porézní materiály jsou úplnou "lahůdkou", neboť odstranit řasy z jejich povrchu je téměř nadlidský výkon.

06-0215 schéma skleněného terária

Terárium pro suchozemské želvy se vyplňuje vhodným substrátem. Na internetu je celá řada doporučených postupů, jaký substrát zvolit a jak substrátem terárium vyplnit. Nám se osvědčilo u mladých želv zaplnit substrátem terárium do výšky asi trojnásobku výšky krunýře želvy. Na dno celého terária nasypeme hobliny tak, že vytvoří vrstvu vysokou asi jako je krunýř želvy. Na to nasypeme rašelinu zhruba ve stejně silné vrstvě. V chladné části terária na rašelinu umisťujeme úkryt a rašelinu kolem úkrytu zasypeme nadrceným dubovým listím opět v přibližně stejně tlusté vrstvě. Úkryt pak simuluje zemní noru, což je typ úkrytu, který želvám hodně vyhovuje. Podobnou funkci navodí i pěkný samorost, ideálně kořen z ovocných stromů nebo z mangrovníku, který po položení na rašelinu vytvoří vhodnou dutinu. Želvy rády ryjí právě u nějakého kamene nebo pařezu a mají tendenci si v substrátu na takovém místě vytvořit úkrytovou jamku zastíněnou právě kamenem nebo samorostem. Ve střední části terária používáme místo listí jemněji nadrcenou kůru, upřednostňujeme jedlovou nebo z borovice. Při pořizování kůry je potřeba se přesvědčit, aby nebyla chemicky ošetřená. V části pod výhřevnou žárovkou dáváme vrstvu rašeliny o trošku vyšší a na rašelinu pokládáme přímo pod žárovku dlaždici nebo plochý kámen. Misku s vodou určenou k brouzdání (koupání) umisťujeme ve střední části do kůry spíše na stranu směrem k listí. Obložení misky kůrou způsobí, že želva misku tak snadno nepřevrhne a pokud se to stane, tak voda vyteče do substrátu právě na straně s požadovanou vyšší vlhkostí substrátu. U druhů želv vyžadujících trošku vyšší vlhkost substrátu je vhodné rašelinu smíchat s nabobtnalým lignocelem (mokrým) v poměru 1 : 1, takto upravená rašelina lépe drží vodu a tak snadno nevysychá. Důrazně se nedoporučuje nasypat do terária suchý lignocel, želvě to může způsobit velice závažné zdravotní potíže. Někteří chovatelé doporučují kolem dlaždice nasypat drobné kamínky, přičemž velikost kamínků musí být taková, aby je želva neměla tendenci polknout. Např. u druhu Indotestudo elongata lze toto řešení akceptovat, protože se jedná o druh, který moc terárium nezaneřádí a želvy nemají snahu substrát "přerývat". Testudo graeca, Testudo hermanni a další podobné druhy však v substrátu poměrně intenzivně ryjí a kamínky brzo ztratí svůj dekorační efekt. Hobliny mají vynikající nasákavou schopnost a dokážou velice dobře zadržovat vodu. Želva svým rytím v substrátu částečně hobliny s rašelinou promíchá, což vůbec nevadí. Nadrcené listí, kůra a případně i drobné kamínky brání rychlému vysušování podkladního substrátu a pomáhají udržet jeho optimální vlhkost.

Terárium by mělo být umístěné na světlém místě, avšak nemělo by na něj působit přímé sluneční záření z důvodů možného přehřátí. Nebezpečné jsou prostory s průvanem, zejména se studeným vzduchem. Také je potřeba dobře zvážit umístění s ohledem na větrání v místnosti. I krátkodobé otevření okna v zimních měsících může způsobit průvan mrazivého vzduchu a zápal plic na sebe nenechá dlouho čekat.

Nejideálnější je v letních měsících umístit želvu ve venkovním výběhu. Přirozené sluneční záření dělá se želvou doslova zázraky. Stačí travnatý výběh o ploše asi 2 x 1,5 m s úkrytem, pokud možno chráněný před silnějšími větry. Větší výběh je samozřejmě výhodou. Pokud se navíc takový výběh vybaví vyhřívaným skleníčkem, může se např. T. graeca umístit ven už ve druhé polovině března a do vnitřního terária vrátit zase až počátkem října. Přenesení želvy do venkovního výběhu a na podzim zase zpět do vnitřního terária však vyžaduje dodržení určitého postupu a není radno tento postup nedodržet. Může to mít pro želvu až fatální důsledky.

Svícení

Zajistit správné osvětlení je nejsložitějším úkolem začínajícího chovatele. Pravdou ovšem je, že většina druhů chovaných želv má mnohem menší nároky na intenzitu světla a v něm obsažený podíl UV záření, než například ještěři. Výběr svítidla a vhodného zdroje světla (žárovka, zářivka, výbojka apod.) je téma na dlouhé přemýšlení a musí se vzít v úvahu hodně okolností. Pro začínajícího chovatele doporučujeme zvolit jednoduchý postup, který je ověřený praxí a umožňuje získat potřebný čas k nastudování celé problematiky světla u želv. Po získání potřebných znalostí se pak chovatel může k vybavení terária znovu vrátit a třeba svůj dosavadní systém osvětlení upravit nebo od základu předělat.

 

06-0211 Požadavky na osvětlení do terária pro želvy.

 

Doporučujeme zvolit vhodnou zářivku k osvětlení celého terária a pak použít výhřevnou plnospektrální žárovku s podílem UVA záření. Vůbec nic se nestane, pokud v prvních týdnech chovu želvy nebude v teráriu nainstalovaný žádný doplňkový zdroj UV záření (zářič UVA s podílem UVB). Malé želvy se u běžně chovaných druhů želv tomuto záření aktivně vyhýbají a nikterak jim neublíží, pokud do stáří až půl roku nebude v teráriu takový zdroj umístěný. Těchto několik týdnů však umožní získat čas k rozšíření svých znalostí o světle. Podmínkou je však mít v teráriu plnospektrální žárovku s podílem UVA záření umístěnou jako výhřevné místo.

06-0216 plnospektrální žárovka s UVA zářením

Co se týče zářivky, tak nedoporučujeme instalovat do terária zářivku s teplotou chromatičnosti 6000 K a vyšší (studená bílá), ale teplou bílou (4000 K). Celá řada chovatelů má zažité, že barva světla má co nejvíce napodobovat světlo Slunce, jehož záření má teplotu chromatičnosti 5870 K. Je to však mnohem složitější a v první fázi chovu se udělá mnohem menší chyba (hlavně u mláďat), když se začne s teplotou 4000 K, než když se použije hned světlo se studenou bílou. U výhřevné žárovky umístěné ve stínítku se teplota chromatičnosti vybírá podle druhu želvy, většinou však stačí 4000 K. Používat dlouhodobě obyčejnou žárovku určenou k osvětlování bytových prostorů nelze. Taková žárovka totiž neobsahuje žádné UV záření, může být tedy jako výhřevná žárovka použitá jen krátkodobě pro překlenutí nějaké mimořádné situace - např. když stávající žárovka přestane svítit. Toto období by mělo být co nejkratší a nemělo by trvat více, než několik dnů. Když se spálí výhřevná žárovka v pátek odpoledne, není třeba propadat panice a může se nahradit nějakou klasickou žárovkou o stejné watáži. V pondělí se koupí nová, vymění se a želva se s touto mimořádnou situací bez větších problémů vyrovná. Určitě je však potřeba obnovit zdroj tepla. Nízká teplota chovu má pro želvu mnohem horší dopad, než několikadenní svícení světlem s ne zcela vyhovujícím spektrem záření. Na druhou stranu, pokud je terárium vybavené navíc i samostatným zdrojem UV záření, lze obyčejnou žárovku jako zdroj tepla použít. Stejně tak ji lze použít i v případě, kdy je použitá zářivka emitující i potřebné množství UVA záření.

V čem se liší žárovky s UVA od klasických žárovek určených pro bytové prostory? Na první pohled vypadají úplně stejně. Rozdíl je v náplni baňky. Žárovky určené pro teraristiku mají uvnitř baňky speciální látku, která vlivem vysoké teploty vlákna mění světelné spektrum vycházející z baňky a výsledné záření pak obsahuje i UVA složku. Proto jsou žárovky pro teraristiku o něco dražší, než obyčejné žárovky.

Dostatečnou intenzitu osvětlení terária by měla řešit především zářivka, výhřevná žárovka je jen doplňkovým světlem a je zdrojem především tepla. Což vyplývá už z charakteru vyzařovaného světelného spektra. Zářivka by měla být umístěna v teráriu asymetricky, měla by být posunutá více směrem k výhřevné žárovce. To z toho důvodu, aby se v chladnější části s úkrytem vytvořilo prostředí s nižší intenzitou světla. Výhřevná žárovka by se měla zapínat dříve a současně i vypínat později, než zářivka.

Teplo

Zdrojem tepla je výhřevná žárovka, pokud není použité přídavné topné tělísko. Oblast, která je v dosahu sálavého tepla žárovky se označuje jako výhřevné místo nebo výhřevná zóna. Při použití topného tělíska je výhřevnou zónou i oblast působení tohoto tělíska. Přímo pod žárovkou nebo tělískem by měla být teplota na povrchu dlaždice zhruba 34 až 35°C. Je potřeba si uvědomit, že krunýř želvy je vypouklý a pokud se želva uvelebí pro výhřevnou žárovkou, je vrchol jejího krunýře blíže k žárovce. Pak se může stát, že na hřbetu krunýře naměříme i teplotu blížící se 40°C. To už je hraniční teplota a v takovém případě obvykle želva změní pozici a odsune se kousek dál od žárovky. Hodně často se také k žárovce otočí zadkem a ocas ukryje pod krunýř.

 

06-0212 Teplotní režim v teráriu pro želvy.

 

Jak jednoduše zjistit, zda je žárovka umístěná ve správné výšce? Výhřevná žárovka se umístí tak vysoko nad dlaždici, aby po položení ruky na dlaždici bylo na hřbetu ruky cítit mírné sálavé teplo ze žárovky. Ruku však musíme na dlaždici udržet aspoň 5 minut, aniž bychom měli pocit, že to pálí. Pokud je teplota příliš vysoká, je potřeba zvětšit vzdálenost žárovky od dlaždice. Pokud máte v domácí lékárničce bezkonktaktní teploměr, pak stačí změřit teplotu povrchu dlaždice zhruba po 20 až 30 minutovém svícení žárovky. Je dobré sledovat, kde se při vyhřívání želva pod žárovkou uvelebí. Pokud je přímo pod žárovkou, je vhodné vyzkoušet snížení výšky třeba jen o 3 cm. Pokud se po takové změně želva v následujících dnech posune více k okraji světelného kužele, znamená to, že je potřeba světlo vrátit do původní polohy (tzn. oddálit žárovku od dlaždice). Pozici přímo pod žárovkou je potřeba hodnotit v souvislostech. Brzo ráno je želva trošku podchlazená, a protože je jejím zájmem se co nejrychleji zahřát na provozní teplotu, vydrží po určitou dobu i vyšší teploty. Někdy se ihned po vyhřátí želva přemístí do svého úkrytu. Toto se obvykle stane, pokud je teplota v teráriu vyšší (u T. graeca nebo T. hermani už stačí prostorová teplota v teráriu kolem 25°C a želva už se pod výhřevnou žárovkou dlouho nezdržuje). Pokud želva celý den leží jen pod výhřevnou žárovkou, obvykle to naznačuje, že je dodávka tepla nižší než by želva potřebovala a pak je vhodné o nějaký ten centimetr žárovku posunout směrem k dlaždici.

Během dne by měla být prostorová teplota v teráriu vyšší (tzv. denní teplota), v noci by naopak měla významně poklesnout (aspoň o 5 až 10°C - záleží na druhu). Udržování stálé prostorové teploty v teráriu je jedna z velkých chyb chovu a želvě to vůbec neprospívá. V bytových prostorách je obvykle velice obtížné dosáhnout takového snížení teploty. V takovém případě pomáhá večerní rosení. Zhruba půl hodiny až hodinu po zhasnutí výhřevné žárovky se želva postříká vodou, ideálně pomocí rozprašovače. Pokud je už želva zalezlá v úkrytu, jednoduše se voda nastříká na úkryt a na listí nebo substrát v okolí úkrytu. Voda se začne odpařovat a to způsobí významné snížení teploty předmětů (a také želvy), ze kterých se voda odpařuje. Na želvu by se mělo nastříkat tolik vody, aby byla souvisle mokrá, ne však tak, aby po ní voda už zbytečně stékala. Zbytečně moc vody způsobuje přemokření substrátu, což už želvě moc neprospívá.

Vlhkost

Želva by měla nocovat ve vlhkém, ale ne v mokrém substrátu. Pro správný vývoj krunýře je vlhkost stejně důležitá, jako dostatek živin, hlavně pak vápníku. Zvýšení vlhkosti rohoviny v nočních hodinách má přímou souvislost s tvarováním krunýře během růstu. Krunýř roste především v nočních hodinách a také se v tuto dobu zpevňuje vápníkem (správněji fosforečnanem vápenatým). Aby krunýř rostl rovnoměrně a měl odpovídající pevnost, musí být rohovina odpovídajícím způsobem pružná. Pružnost rohoviny je daná množstvím v ní obsažené vody. Navíc se musí v rohovině vytvářet zvláštní prostorová struktura, kterou si lze zjednodušeně představit jako prostorovou síť vytvořenou důmyslným propletením speciálních vláken. Díky tomu vznikají dutinky, do kterých se vápník ukládá. Tuto prostorovou síť vytváří vlákna keratinu, což je velice zajímavá a vůči mechanickému namáhání neuvěřitelně odolná bílkovina. Vytváření nových keratinových vláken je však podmíněno přítomností dostatečného množství vody. Pokud je substrát suchý, nemá z čeho rohovina nasávat vodu a vlhkost v krunýři je nerovnoměrná. Výsledkem je, že se keratin přednostně vytváří v místech s dobrým provlhčením rohoviny. Keratinová struktura pak přirůstá nerovnoměrně, to vyvolává i nerovnoměrné ukládání vápníku. Výsledkem jsou růstové deformity krunýře. Pokud je želva chovaná v příliš suchém prostředí, nikdy jí nenaroste pěkný krunýř, i kdyby dostávala sebelepší krmení a měla i dostatek vápníku.

Koupání želvy nestačí, protože rohovina by měla být vlhká ideálně celou noc. Koupáním zvlhne jen povrch krunýře a vlhkost nestačí prostoupit do hlubších vrstev. A ty jsou pro růst krunýře rozhodující. I při vyhřívání se želva chová tak, aby maximálně vyschla jen vnější vrstva krunýře. Jakmile začne klesat vlhkost i ve vnitřní vrstvě, želva se obvykle přesune do úkrytu a tam se většinou zavrtá do substrátu. Tím si zajistí opětovné nasátí vody do rohoviny. Tento proces trvá hodiny a proto je tak důležité, aby želva nocovala zahrabaná ve vlhkém substrátu, nebo při venkovním chovu byla mokrá od rosy.

Jak jednoduše odhadnout správnou vlhkost substrátu? Dá se to zjistit poměrně snadno a přitom překvapivě dost přesně. Substrát se nabere rukou a sevřením v pěst se stiskne ve dlani. Po otevření pěsti by měla na dlani zůstat zmáčnutá hrouda. Jakmile se do ní lehce drcne prstem, měla by se rozpadnout. Pokud stále drží pohromadě, je už substrát příliš mokrý. Pak je potřeba přestat substrát rosit. Na tomto místě je potřeba upozornit na skutečnost, že nocování v mokrém substrátu může u želvy způsobit zápal plic, k čemuž by mohlo dojít při velmi nízkých nočních teplotách. Snadno se to může stát v případech, kdy je terárium umístěné v chladnější místnosti, kde v noci třeba významněji klesá teplota pod doporučenou noční teplotu pro daný druh. Na přemokření substrátu je potřeba dávat pozor. Pokud se udržuje v místě vyhřívání substrát sušší, obvykle si želva pomůže a příliš mokrému substrátu v úkrytu se jednoduše vyhne. Želva, která se normálně přes noc zdržuje v úkrytu a najednou se jí do úkrytu na noc nechce, tak dává chovateli najevo, že něco není v pořádku. Obvykle je na vině právě příliš mokrý substrát.

Vlhkost substrátu pod výhřevným místem by měla být taková, aby substrár nepřeschnul a nebyl příliš prašný. Želva v takovém případě vdechuje jemné prachové částice, které neustále dráždí její dýchací cesty. Výsledkem může být zápal plic a tyto obvykle nemívají moc dobrý průběh. Proto někteří chovatelé umísťují kolem výhřevné dlaždice drobné kamínky, ty totiž poměrně dobře brání nadměrnému vysychání substrátu a také významně omezují možnost vdechování jemných prachových částic. Aby to dobře fungovalo, měla by být vrstva kamínků aspoň 3 cm tlustá.

Potrava

Krmení je samostatnou kapitolou a závisí na druhu chované želvy. Informace o skladbě podávaného krmení a jeho dávkách jsou uvedeny v článku Výživa. Na tomto místě je však vhodné zmínit, že množství podávaného krmiva by mělo být takové, aby ho želva zkonzumovala zhruba během hodiny a pokud přestane žrát, je potřeba zbytek krmné dávky z terária odstranit. Zejména se to týká krmiv, která jsou mokrá, protože jsou vynikajícím místem pro růst a rozmnožování různých plísní. Spóry plísní jsou silným alergenem i pro želvy a mohou vyvolat vážné zdravotní problémy. Pokud je terárium vybavené krmnou miskou, doporučuje se vždy misku po odstranění zbytků mokrého krmiva umýt. Mláďata se krmí jednou denně (u vodních želv to může být 2 x denně) pokud možno vždy ve stejnou hodinu a zhruba od půl roku stáří je vhodné jeden den v týdnu krmení vynechat. Zejména býložravé želvy by od jednoho roku stáří měly být krmeny obden (tj. 3 až 4 x týdně, my krmíme v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli). Krmení by se mělo podávat nejdříve po vyhřátí želvy. Želva musí nejprve získat odpovídající teplotu těla, aby mohla správně přijatou potravu trávit a uvolněné živiny vstřebávat. Neměla by se krmit na noc, kdy krátce po nakrmení dojde k poklesu na noční teplotu. Aby probíhalo trávení správným způsobem, potřebuje želva udržet teplotu těla na požadované výši ještě několik hodin pro příjmu potravy. Přechod na noční teplotu by neměl nastat dříve, jak 4 hodiny po příjmu potravy. U želv starších 3 let už to není potřeba tak striktně dodržet, přesto i u nich je vhodné dodržovat stále stejnou dobu krmení.

Koupání

Otázka umístění misky s vodou je velice diskutovaným tématem. Při správném složení krmné dávky a optimálně vlhkém substrátu želvy většinou vůbec nemají potřebu pít. Pravdou ale je, že zejména mladé želvy se rády v mělké misce s vodou brodí. Některé se s oblibou ve vodě venčí. Nic se nepokazí, pokud bude miska s vodou v teráriu umístěná. Pak je ale potřeba po každém znečistění vodu vylít a misku vyčistit. Někteří chovatelé to řeší tak, že jedenkrát za týden nebo 14 dnů želvu umístí do misky s vlažnou vodou (zhruba 28 až 32°C) a nechají želvičku ve vodě vyvenčit. Teplá voda zvyšuje peristaltiku tlustého střeva, což želvu nutí k vyprázdnění. V misce pak při takovém "koupání" může být jen tolik vody, aby želva mohla pohodlně držet hlavu nad hladinou. Koupání by mělo skončit nejpozději v okamžiku, kdy se želva do vody vyprázdní. Příliš dlouhý pobyt želvy v takto teplé vodě není moc vhodný. Po vykoupání je potřeba želvu umístit do terária pod výhřevnou žárovku. Tato žárovka by měla v teráriu svítit ještě nejméně 2 hodiny, aby si želva dokázala "seřídit" teplotu tělesného jádra. Pokud se bude želva po koupeli cítit přehřátá, zaleze většinou do úkrytu. Mokrá želva se však odpařováním vody z krunýře ochlazuje a proto musí mít možnost si případnou dodávku tepla zajistit dohřátím pod výhřevnou žárovkou. "Koupání" želvy by mělo proběhnout před krmením. Ideálně to provádět den před půstem. V Želví zahradě některé druhy želv koupeme a děláme to 1 x za 14 dnů v neděli po obědě. Po koupeli želvám podáváme zásadně jen zelené krmení. V pondělí pak nekrmíme. Želvy koupeme jen v období, kdy jsou ve vnitřních teráriích. Přes léto, když jsou ve venkovních výbězích, do jejich denních rituálů vůbec nezasahujeme.

Rozmnožování

Otázku rozmnožování nemá cenu v tomto článku vůbec rozebírat. Než želva dospěje, stane se z Vás zkušený chovatel nebo chovatelka a všechno kolem rozmnožování už budete vnímat a posuzovat úplně jinak.

Čištění terária

Čistění terária je u vodních želv náročnější a také častější, než u želv suchozemských. Voda se rychle kazí, zarůstá řasami, což nastává obvykle po nedokonalém předchozím čistění. Zejména předměty, které nemají hladký povrch, se od řas špatně čistí a na jejich povrchu zůstávají zbytky řas i po poměrně důkladném čistění. Pak stačí, aby byl takový předmět ve vodě vystavený působení přímého světla a řasy se opět rychle rozrostou. Po vypuštění vody z terária je vhodné všechny předměty vyjmout a umýt v teplé vodě. Není dobré používat jakékoliv saponáty ani chemické čistící prostředky. Dezinfekce by se neměla používat vůbec. Je třeba si uvědomit, že ve vodě mohou zůstat zbytky této domácí chemie a ty se pak v nově napuštěné vodě znovu rozpustí. Někdo může namítnout, že se jedná o zcela zanedbatelné množství. Želva je však v takové vodě celý den a tyto chemikálie pronikají do jejího těla buď přes kůži, nebo přes cévní systém v kloace. Nehledě na to, že želva přirozeně tuto vodu polyká. Želva před tím nemá kam utéct a je dlouhodobě vystavena působení těchto chemických látek. Co lze při čistění předmětů tolerovat je obyčejně neparfemované mýdlo. Mýdlo je z chemického hlediska sůl kyseliny stearové, což je mastná kyselina běžně se vyskytující v potravě. Pokud je předmět po takovém čistění dobře opláchnutý teplou vodou, je riziko negativního působení zbytku mýdla téměř nulové. Ideální interval výměny vody je 1 x za týden. Čím více vody v teráriu je a čím menší je želva, tím déle voda v teráriu vydrží do dalšího čistění. Rychlost zkažení vody je také hodně závislá na způsobu krmení želvy. Pokud ve vodě dlouho zůstávají zbytky krmení, voda se kazí mnohem rychleji. Želva se obvykle po nakrmení v krátkém čase vyvenčí, což ještě více zrychluje kažení vody.

Někteří chovatelé si želvu naučí krmit v samostatné nádržce. V době krmení ji jednoduše přemístí do krmné nádržky, v ní želvě podají krmení a nechají ji tam po určitou dobu. Želva se nakrmí a obvykle se i vyvenčí. Po určité době chovatel želvu přemístí zpátky do terária. Tento způsob krmení má své zastánce, a pokud chovatel v době krmení želvu nechá v klidu, rychle si na tento režim i zvykne. Voda v teráriu pak vydrží mnohem déle a interval čistění terária se výrazně prodlužuje. Protože v takové krmné nádržce nebývá obvykle žádný úkryt, je potřeba želvu ponechat v úplném klidu a neměla by být zbytečně rušená jakýmkoliv pohybem. Ideální je na tuto dobu úplně odejít z místnosti. V opačném případě má želva tendenci z nádržky utéct, obvykle zběsile plave nebo hrabe po stěnách a krmení si nevšímá. Takový způsob krmení pak želva odmítá a jakékoliv přemisťování pak bere jako silně stresující.

Čistění terária suchozemských želv je mnohem méně časté a pokud chovatel pravidelně odstraňuje výkaly a zbytky nesežraného krmení, obvykle stačí u malé želvy terárium vyčistit 1 x za půl roku. U starších želv se samozřejmě interval čistění zkracuje. Terárium je vhodné zcela vyklidit, vyčistit a teplou vodou dobře umýt. Týká se to i všech předmětů z terária. Terárium se potom naplní stejným typem substrátu a všechny předměty se umístí na původní místo. Želvy jsou silně konzervativní tvorové a nemají rády příliš velké změny. Zejména pokud jim stávající stav vyhovuje a zvykly si na něj. Návrat do zcela předělaného terária může vyvolat reakci, kdy se želva zahrabe do nějakého úkrytu a obvykle nevyleze ani po několika dnech. Něco podobného jsme zažili při koupi 4 mláďat terapenek. Po převezení a přemístění do nového terária se zahrabaly na různých místech a několik dnů se v teráriu nepohl ani lísteček. První želva vylezla ze svého úkrytu asi po týdnu a ta nejbázlivější dokonce skoro po třech týdnech. Pak si terárium dokonale prolezly, každá si našla své místo a vytvořily si vzájemnou hirearchii. Dnes mají denní rituál, který dodržují, jako kdyby byly naprogramované.

Výměna žárovek

Výměnu žárovek případně doplňkového topného tělíska provádíme zásadně po odpojení ze sítě. Je třeba si uvědomit, že uvnitř terária může být zvýšená vlhkost a jak je známo z hodin fyziky, vlhký materiál velice dobře vede elektrický proud. Při výměně žárovek a zářivek se obnažují kontakty a mohlo by dojít při neopatrné manipulaci k úrazu elektrickým proudem. Navíc, při dotahování žárovky do objímky někdy žárovka zabliká a může dojít k jejímu spálení. Proto je vhodné světlo nejprve odpojit od zásuvky, provést výměnu žárovky a teprve potom světlo zpátky připojit do sítě.

Stejně tak je potřeba odpojit od sítě všechna světla a topné tělísko při čistění terária s vodními želvami. Elektrické spotřebiče připojujeme zpátky k síti až po napuštění terária čistou vodou a opětovném nainstalování všech předmětů do terária.

Související články

Jak pracovat s tímto webem?

Teplota

Výživa

Osvětlení

Odkazy

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde. Přehled o provedených změnách na tomto webu naleznete zde.

Zajímavé stránky

x